Centrální vysavač je součástí zdravého bydlení

Prach a nečistoty musíme uklízet pravidelně.  Jak se jich ale zbavit nadobro? Nesbírejte je do žádných sáčků nebo kontejnerů. Pošlete je prostě ven, mimo dům.

Hana tentokrát tvrdohlavě stála na svém. Obě dvě děti trpí alergií na prach, takže při stavbě jejich rodinného domu chtěla instalaci rozvodů pro centrální vysavač. Na internetu hodně četla o různých způsobech, jak se prachu v domě zbavit. A myšlenka, že ho prostě vyfouknete ven, mimo dům, se jí okamžitě zalíbila. Přítomnost prachu zhoršuje dětem alergie a tradiční vysavač v sobě veškerý nasátý prach neudrží.  Její manžel Petr s ní o tom chvíli diskutoval. Přece jen, stavba není levná záležitost a obyčejný vysavač seženete i pod tisíc korun. Nakonec mu samozřejmě nezbylo nic jiného než ustoupit, a nikdy toho nelitoval. Doma sice vysává málokdy, ale přesvědčila ho údržba jeho auta a uklidnila záruka na 25 let. V garáži pak jen zasune hadici do zdi a za pár minut má hotovo. V létě může vysávat i venku před garáží. Nemusí úzkou předsíní tahat žádný přístroj. Centrální vysávání je dnes opravdu nejjednodušší a pohodlný způsob údržby domu.

Hlavním argumentem, který Hanu a později i Petra přesvědčil, byl tedy samotný princip centrálního vysávání a jeho přínos pro zdravé bydlení. Našly se ovšem i další. Jejich dům není nijak velký a centrální jednotka, umístěná na zdi v rohu garáže, nezabírá žádné místo v obytné části. Zároveň to například znamená, že při vysávání Hana neobtěžuje děti, které si zrovna hrají na PlayStation zbytečným hlukem. Rozvody jsou skryty ve zdech a v podlaze, nikde se nepovaluje. I hadici lze zabudovat do stěn. Díky mnohem vyššímu výkonu centrální jednotky ve srovnání s omezenými výkony běžných nebo robotických vysavačů má Hana jistotu, že lépe už dům uklidit jednoduše nelze.

 www.centralni-vysavace-husky.cz

Making of „Pokládka podlahy“

„Uděláme video na pokládku podlahy“. „Ne, těch je plný YouTube. A jsou zpravidla hrozný“.

No, je to pravda. Je jich opravdu dost a jsou pořád stejná. Řemeslník v montérkách klečí na kolenou, nejlépe zády ke kameře. Slyšíte zvuky cinkajícího nářadí. Natočené jsou bez osvětlení a nejspíš na mobilní telefon. Přesně to nechceme, takže, jak to udělat jinak a lépe?

Pak David objevil cinematografii. Vlastně je to fotografie, ve které se některý její prvek pohybuje. A nevypadalo to vůbec špatně, takže jsme se to rozhodli vyzkoušet. Najali jsme skutečné podlaháře, nakoupili materiál, domluvili termín a angažovali modelku. 

Podlaháři zřejmě realizovali jednu ze svých nejpodivnějších zakázek. Prostor o velikosti 3x3 metry, který by normálně měli hotový tak za hodinu, jim s natáčením zabral téměř celý den. Nejdříve jsme s nimi prodiskutovali postup práce a různá úskalí, která mohou nastat. Na základě toho jsme finálně upravili scénář, vizážistka upravila modelku a začali jsme natáčet.

Důležitou roli měl operátor fénu. Ale zároveň taky nejlepší výhled, který trochu kompenzoval stísněný prostor, kde se krčil. Nesměl se samozřejmě dostat do záběru.

Zhruba minutové video tedy nakonec znamenalo dva dny práce několika lidí - úprava, střih, psaní a vkládání textů, hudba.

Věříme ale, že konečný výsledek za to stojí. Posuďte sami:

Taky vás trápí svalový Alzheimer?

 

Rozhodl jsem se využít posledních teplejších dní letošního léta a vyrazit na golf. Sezóna je už sice za námi, ale jedna důležitá akcička bude zkraje listopadu.  Výborně obsazený výlet do Španělska. Je třeba potrénovat dokud to jde, jinak by to taky mohlo být drahé.

Golf obecně patří mezi ty věci, které mi jdou lépe verbálně než reálně. Proto, když jsem s kamarádem v sobotu vyrazil do Berouna, jsem vyjel o hodinu dřív. Abych stihnul potrénovat na driving range. Poslední měsíc jsem neměl na golf vůbec čas a je potřeba osvěžit svalovou paměť.

Luxusní časový náskok jsem využil beze zbytku. Posnídal jsem a vyrazil trénovat. Rozhýbal jsem se, vytáhl wedge a soustředěně zahrál dvě krásné rány.

Na drivingu se objevil další hráč. To by nebylo nic zajímavého, kdyby mu nebylo asi 7 a nešli s ním babička s dědou. Přestože je tam asi 30 rohoží, stoupli si hned vedle mne. To jsem uvítal, mnohem lépe jsem pak rozuměl každému jejich slovu.

Rozhodl jsem se to ignorovat a soustředit se na trénink. Vytáhl jsem z bagu šestku železo a udělal cvičnou ránu. Perfektní. Připravoval jsem se odehrát, když kousek kolem mne prolétl balon. Kluk to evidentně trefil špičkou. To bylo jasné, přesto jsem si se zájmem vyslechl babiččin komentář. Založil jsem tedy hůl a poslal míč asi o 60 metrů jinam, než jsem mířil. Oba senioři se na mne zvědavě podívali. Rychle jsem tedy vyndal další míč a poslal ho do stejného místa. To už mně trochu znervóznilo, tee time se blížil. Uklidil jsem tedy šestku a opět sáhl po wedge. Následovaly dvě slušné rány. Byla to předtím jen náhoda, jsem zpátky.

Čas letěl a bylo ještě potřeba vyzkoušet dřeva. Zvolil jsem rovnou driver, nebylo nač čekat. Zabodl jsem týčko kousek před rohož a uhnul před dalším špičkou trefeným míčkem odvedle. Položil jsem míč na tee a snažil se potlačit rostoucí chvění. Driver je těžká hůl, po pauze je třeba se spolehnout na svalovou paměť naplno a ignorovat okolní ruch. Švihl jsem a míč se odkutálel 20 metrů po zemi.

Tehdy jsem pochopil, že chyba není v technice nebo nedostatku tréninku. Moje svalová paměť totiž trpí svalovým Alzheimerem. Nevíte, už jsou na to nějaké prášky?

ZA JAK DLOUHO ODHALÍ TERMOGRAFIE SKRYTÉ CHYBY DOMU?

Samotné měření probíhá skutečně rychle a výsledky vidíte okamžitě. Zkoumání celého objektu trvá zhruba 30 až 60 minut. A je v zásadě levné: cena se pohybuje kolem 2000 Kč.

Termografie odhaluje chyby, ale i nekvalitní práci

Havarijní situace: včasnou detekcí poruch můžeme preventivně předcházet budoucím havarijním situacím. Následné odstraňování jejich následků bývá podstatně dražší.

Úniky tepla: Vedle toho je termografické měření i velmi schopným pomocníkem v oblasti energetických úspor, protože odhalí úniky tepla skulinami nebo spoji mezi různými materiály.

Kvalita práce: Pokud třeba stavební firma použila kvalitní zdicí materiál, ale nekvalitní maltu, s velkou pravděpodobností zde bude docházet k tepelným mostům nebo únikům tepla. Ačkoli poměr objemu malty ke zdivu činí pouhých 5 %, při aktuálních cenách energií může únik tepla v delším časovém období znamenat ztrátu v řádech desítek tisíc korun.

Další kritická místa: Bývají to překlady, věnce, základové pasy a obecně místa styku a spoje materiálů s rozdílnou tepelnou vodivostí.

Nejrizikovější místa domu: To jsou výplně, tedy okna a dveře.

Chladné ráno je pro měření výhodou

Princip termografického měření: Vychází z rozdílných teplot exteriéru a interiéru, takže pro dosažení co nejlepších výsledků je nutné využít chladného ranního počasí, dříve než slunce stihne fasádu domu ohřát.

První měření-novostavba: Mladá rodina si postavila novostavbu, jejich rodiče bydlí několik ulic vedle ve starším domku. A rozdíly jsme skutečně poznali na první pohled. Měření právě dokončené novostavby bylo hotové za několik minut. Z hlediska tepelné bilance, zateplení a osazení otvorů včetně použitých oken je novostavba prakticky bez výhrad.

Druhé měření-starší dům: Na starším rodinném domě rodičů jsme naopak z první fotografie poznali určité nedokonalosti v zateplování provedeném před několika lety. Jednalo se zejména o spoje a ukotvení polystyrenových desek, které na některých místech chybělo. Vedle toho v určitých místech styku rozdílných materiálů dochází ke vzniku tepelných mostů. Podstatně horší tepelnou bilanci mají i okna staršího rodinného domu.

Největší rozdíl v obou domech: Dělí je od sebe několik desítek let, tzn. i použité materiály. Plastová okna – ať hovoříme o klasických, přes chytrá okna nové generace nebo o nízkoenergetických a pasivních oknech – mají samozřejmě výrazně kvalitnější parametry než předchozí generace dřevěných oken. Technologickým vývojem prošly i zateplovací systémy, způsoby jejich ukotvení nebo oblast stavební chemie.

Závěry a doporučení

Změřte si svůj dům: S ohledem na cenu měření, která se pohybuje přibližně kolem 2 tisíc korun, se termografická kontrola rozhodně vyplatí.

Co zjistíte: Během krátké doby buď víte, že je vše v nejlepším pořádku, nebo máte možnost případné poruchy napravit dříve, než se jejich působení projeví naplno.

Zateplete fasádu, střechu i sklep: Zamezíte plýtvání energiemi. Nedá se totiž očekávat, že by ceny energií dlouhodobě klesaly, realitou je spíše opačný trend.

Zásadní pozor na výplně otvorů: Na oknech a dveřích se zkrátka šetřit nemá. Právě jimi dovede utíkat v zimě podstatná část tepla.

Text a foto © Tomáš Fošenbauer

Publikováno v Lišce 1/2014 a na TadyJeMoje.cz

Vzpomínky na budoucnost sociálních sítí už ukázal Google

Dočetl jsem dnes článek od Jonathana Crossfielda The Future of Social Media Content Strategy is Really Déjà Vu na Content Marketing Institute. Jednak byl sám o sobě zajímavý, hlavně si ale myslím, že Jonathan má pravdu ve dvou věcech:

Co je zadarmo dnes, nemusí být zadarmo zítra

Google nikomu z nás nepatří. Zatím nás nechává se svým vyhledávačem pracovat, aniž by po nás chtěl nájem. Ale nebude to tak navždy. Úplně stejně to nakonec dopadne i se sociálními sítěmi. To znamená, že jednoho dne bude konec vrstvení bezcenného obsahu, jen aby stránka obsahovala víc klíčových slov. Každý si pak rozmyslí, co za obsah se mu skutečně vyplatí publikovat z hlediska návratnosti své investice.

Konec SEO triků, rozhodne kvalita obsahu

Marketingová fóra pravidelně zatracují Google po uvedení každé změny vyhledávacího algoritmu. Což se nelze divit, hodně jejich práce tím přijde vniveč. Může se možná i zdát, že Google ani nechce, aby podniky byly v organickém vyhledávání úspěšné. Chce všechny donutit používat AdWords. Nebo možná Google prostě nemá rád marketing.

Když se na to ale podívám jako přesvědčený zastánce content marketingu, těžko se na Google mohu zlobit. Tím jak Panda, Penguin, Caffeine a další updaty vyhledávacího algoritmu přicházely, inteligentní firmy vzdali snahu porazit Google různými SEO triky a místo toho se zaměřily na produkci kvalitního obsahu pro své potenciální zákazníky. Kvalita totiž nakonec vždycky vyhraje. 

Ruth, Terry a měsíční prach

Minulý týden jsem měl to potěšení se zase jednou setkat s mým vzdáleným příbuzným Terrym a jeho ženou Ruth z Texasu. Zase jednou znamená, že naposledy jsme se viděli v roce 1978, když mi bylo 11 let. Ale vzpomínám si na to velmi dobře i dnes. Zas tak moc Američanů sem v té době nejezdilo a tak si myslím, že Ruth a Terry byli nejspíš první, které jsem kdy potkal. Moc rád jsem se s nimi setkal a strávili jsme velmi příjemné odpoledne v restauraci Olympia, společně s bratrancem Petrem (muž s vizáží hlavního hrdiny pořadu „FKÚ pátrá“ vpravo). Pokud se nepletu, je Terrymu právě 77 a Ruth i on vypadají stále skvěle.

Dost mě proto v té souvislosti pobavil článek, který jsem dnes našel na Geek.com: http://www.geek.com/geek-cetera/apollo-11-moon-dust-auction-stopped-by-nasa-1395679/ .

V krátkosti se jedná o tohle: jeden aukční dům v St. Louis, Regency-Superior, měl nedávno v plánu nabídnout něco z nikoli tohoto světa. Jistá žena se rozhodla v aukci prodat několik zrnek měsíčního prachu, který se vrátil na Zemi s Apollem 11, první mise na Měsíc s lidskou posádkou. Žena jej zdědila jej po svém zesnulém manželovi. S transakcí byl ale jeden problém: byla nezákonná a federální státní zástupce kontaktoval aukční dům s tím, aby se materiál vrátil do NASA. Měsíční materiál si nacházel cestu k Zemi různými cestami. Některý dopadl na zem v podobě meteoritů, které lze naprosto legální vlastnit a prodávat. Pokud ale lunární kameny a prach získala NASA prostřednictvím svých misí programu Apollo, je považován za národní kulturní bohatství a jejich prodej může znamenat dostat se do právních problémů. Jak se tedy měsíční prach z vlastnictví NASA dostal do rukou té ženy a jejího zesnulého manžela? Vypadá to, původ prachu lze vysledovat zpět k prvnímu ne-astronautovi, který se měsíčního materiálu dotýkal holýma rukama.

Terry pracoval v NASA na pozici kde byl zodpovědný za zpracování filmů z misí. Fotoaparát z Apolla 11 někdo upustil na povrch Měsíce a do filmové kazety se dostala trocha prachu, který vypadl potom, co Terry kazetu otevřel. Napadlo ho použít průhlednou lepicí pásku a měsíční prach z filmu před jeho vyvoláním odstranit. Na památku historické mise Terry také dostal od astronautů z Apolla 11 (Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins) podepsaný plakát, který později polepil průhlednou páskou se zrny měsíčního materiálu. 

Terry později prodal plakát na aukci v roce 2001 za 25.000 amerických dolarů. Pásku, která byla na plakátu, předtím odstranil a rozdělil na 3/8 palce dlouhé kusy (to je asi 0,95 cm), které byly později jednotlivě prodány v aukci za zhruba 6.000 dolarů. Jediným problémem zůstává, že Terry nebyl oprávněn si lepicí pásku z NASA odnést, i když, jak sám říká, nikdo jej o ni nikdy nežádal.

To mě uchvátilo, úžasný příběh. Jestli je to celé pravda se ještě Terryho musím příležitostně zeptat,  ale je vážně šikovný. Tohle by mě, kdybych stál ve fotokomoře NASA s kazetou v ruce, nejspíš nenapadlo...

V roce 2013 jsme v Lišce poprvé použili "web button".  Po prvním vydání, kdy jsme použili zkracovač adres BitLy se novinka ujala a button je v Lišce dodnes, pouze používáme vlastní adresy ve tvaru například www.cmss.cz/Liska1. Všiml si toho a analyzoval magazín o SEO a marketingu Portiscio:

Ovlivňuje papírový časopis návštěvnost webu? Vím, jak to zjistit.

28. 05. 2013 publikoval Zdeněk Hejl 13 komentářů 
Kategorie: Webová analytika 

Dneska mi do schránky dorazil časopis Liška, což je papírový magazín Českomoravské stavební spořitelny. Časopis jsem jenom rychle proletěl, protože spousta uvedených informací se mě vůbec netýká nebo mě nezaujala.

Upoutal mě ale jeden prvek, který je v časopisu použit. Jedná se o tzv. „web button“. 

U některých článků je uveden tento prvek s uvedenou URL adresou, na které lze nalézt více informací, které se k danému článku vztahují.

Výhody zkracovače URL adres Bit.ly

ČMSS chytře v časopise nevyužívá klasické adresy ve tvaru https://www.cmss.cz/#!/zajisteni.html, ale využívá zkracovače Bit.ly, který zajistí, že URL adresa https://www.cmss.cz/#!/zajisteni.html bude dostupná pomocí kratší verzehttp://bit.ly/Z9FFpj.

Využití zkracovače Bit.ly má dvě zásadní výhody.

1. URL adresy zaberou  v časopise vizuálně méně místa a lze jim dát jednotnou grafickou podobu, která bude konzistentní napříč celým časopisem.
2. Je možné snadno monitorovat návštěvnost, která vznikla díky čtení časopisu.

Pokud by totiž byla v časopise uvedená klasická URL adresa, tak by při vyhodnocování návštěvnosti webu ČMSS nebylo možné odlišit návštěvníka, který by takovou adresu zadal do prohlížeče po přečtení časopisu a návštěvníka, který by zadal URL adresu do prohlížeče, aniž by časopis četl. Díky využití zkracovače URL adresy, který vytvoří adresu, která se používá pouze v konkrétním časopise, je možné již vyhodnocovat zájem čtenářů o konkrétní informace.

K těmto informacím však nemají přístup pouze pracovníci ČMSS, může se na ně podívat kdokoli. Stačí si zadat do prohlížeče URL adresu zkrácenou pomocí služby Bit.ly a na konec URL adresy přidat +, tj. například http://bit.ly/Z9FFpj+. Získáte pak přístup ke statistikám využívání odkazu.

Nevýhody zkracovače URL adres Bit.ly

Ačkoliv to vypadá, že využívání zkracovače Bit.ly je skvělým řešením pro monitoring návštěvnosti generované čtenáři papírového časopisu, je zde jedno velké a jedno menší ALE.

Tím větším problémem je, že zkracovač Bit.ly je citlivý na velikost písmen v URL adrese. Tj. URL adresy http://bit.ly/Z9FFpj a http://bit.ly/z9FFpj směřují úplně někam jinam – můžete vyzkoušet sami.

Tím menším problémem je, že jsou v časopise prezentované URL adresy, které na první pohled nepatří pod doménu www.cmss.cz. Čtenáři si tak nejsou jistí, co se jim objeví, pokud danou adresu zadají do prohlížeče. Může to snižovat jejich důvěru.

A jak z toho ven

Ideálním řešením je vytvoření vlastního zkracovače přímo na webu ČMSS, který nebude závislý na velikosti písmen. Tím se eliminují oba zmíněné problémy. 

Uživatele bude poté možné směrovat například na URL adresu typu www.cmss.cz/abcde.